Krize se definuje jako rozhodná chvíle a rozhodný obrat. Je to součást nějakého procesu, nic statického, je to něco, co se hýbe odněkud někam. V rámci nějakého životního procesu jde o vyvrcholení děje, dramatu, nepředvídaný zlom, bod obratu, diskontinuita vývoje.

Pro řešení krizové situace nemá jedinec vytvořené strategie, musí proto riskovat a improvizovat. Všechny tyto snahy mu však působí nepříjemné pocity úzkosti.

Původ slova „krize“: původně z řeckého „kríno“ = vybírat, posuzovat, měřit mezi dvěma opačnými variantami.

Tato subjektivně ohrožující situace má velký dynamický náboj, ale nese v sobě i potenciál určité změny. Jde o období, které způsobuje změnu v navyklém způsobu života a vyvolává stav nerovnováhy, ohrožení, stresu/traumatu.

Není dáno, že krize musí vždy končit negativně, často může přinést potřebnou změnu životní situace a může zlepšit kvalitu života – není to však jisté, a právě to je pro člověka nepříjemné. Každý z nás je totiž mnohem citlivější a zranitelnější v době této enormní zátěže, když neví, co s ním bude, a jak to všechno vlastně dopadne.

Jaké můžeme poznat druhy krize?

· osobní,

· vztahová,

· společenská,

· ekonomická,

· hodnotová,

· vývojová,

· duchovní

Můžeme ji také vnímat jako důsledek střetu s nějakou překážkou, kterou nejsme v přiměřeném čase a s přiměřenými prostředky schopni překonat ani vlastními silami a nástroji, ani vlastními vyrovnávajícími strategiemi, a dokonce ani díky pomoci našich blízkých lidí.

Jaký je tedy pozitivní přínos celé této nepříjemnosti a co si z ní můžeme odnést?

· posílení výbavy pro zvládání zátěže

· uvědomění toho, že mám nějaké způsoby, jak takovou situaci zvládnout

· změna postojů

· změna hierarchie hodnot

Toto vše však přichází až s odstupem, po tom, co člověk situaci zvládne, a nějak se s ní vnitřně vyrovná, až potom může hledat nějaké pozitivní důsledky a vnímat vše v určité rovnováze.